Jsem muž a jedu autem. Sedíme tam čtyři a jeden je malé dítě. Jsme členy jedné rodiny a já se odněkud vracím jako černá ovce rodiny. Jedeme podzimním lesem po barevných spadaných listech. Sjedeme z prudkého kopce a vyjíždíme do dalšího. Zastavujeme před bránou. Musí být odemčena několika klíči a tak přistupujeme k bráně a jeden po druhém odemykáme klíčem, který máme. Pak projedeme a předjíždíme před dům, který se úplně ztrácí v podzimních barvách. Pak jdeme několika klíči bránu zamknout. Jeden ale chybí. Zdá se to být hrozný problém a mezi dospělé se vkrádá úzkost a strach. Dítě je chlapeček, tak dvouletý, možná tříletý. Má krásné, světlé vlásky, lemující bledý obličej s modrýma očkama. Na sobě má modrý froté overal s ťapkama a prstík v ústech. Když se vracíme k domu, přiřítí se dva muži na koních, popadnou dítě a mizí. Běžím za nimi a snažím se dítě zachránit. Hlavou mi bleskne, že to dítě vypadá nějak staticky a plošně, jako by to byl jen placatý obrázek v životní velikosti. Přesto se hrnu dítě zachránit, dostihnu oba muže a jednoho zneškodním jedním úderem. Popadnu dítě a chci s ním pryč. Druhý muž drží v ruce zlaté duté srdce velikosti dlaně. Dítě drží v ruce stejné. Muž ho po dítěti hodí, ale já s ním škubnu a on míjí. Honem ho seberu a i s dítětem prchám do bezpečí. Muž se ale nevzdává a vystřelí po mě šípem. Zasáhne mě do pravého spánku a já cítím jak praskne kůže a křupne kost. Šíp zůstává zabodnutý ve spánku, ale nezabije mě. Ještě je mi dovoleno donést dítě do bezpečí a tam umírám. Světlovlasá žena popadne dítě a žádá moji záchranu. Přichází mág nebo čaroděj jako vystřižený z pohádky. Kuželovitý klobouk, brýle, dlouhé vousy a plášť až na zem. Vytáhne šíp, podívá se na něj a řekne - nelze zachránit nikoho, kdo byl zabit šípem se zlatým hrotem....
.... a druhý sen jsem zapomněla.....
Žádné komentáře:
Okomentovat