sen

Stojím na mokré vyšlapané cestě na louce. Je pod mrakem a snad i po dešti.  Cesta vede podél železniční trati na vyvýšeném náspu, který je zarostlý hustým křovím. Vysoké podpatky se mi boří do bláta. V kostýmku a v v botách na vysokém podpatku tam působím nepatřičně.
Po pravé straně vidím cestu vedoucí přes koleje, odkud schází skupina lidí. Snad přijeli vlakem. Mají kytary, krosny, možná trampové alá květinové děti. Scházejí z cesty a prochází kolem mě. Teprve teď si všimnu, že vlevo stojí velký dům. Má vytlučená okna, oprýskanou omítku a působí dojmem, že je připraven k demolici.
Nikdo si mě nevšímá. Maximálně po mě sjede nějaký pohrdlivý pohled. Až u konce skupiny se zpomaluje nějaký kluk. Má dlouhé tmavé vlasy stažené čelenkou ze srolovaného šátku, v ruce kytaru a nemá tričko. Nějaké holce říká, že mě tam nemůžou nechat. Ona ale tvrdí, že mě nemůžou vzít s sebou, protože mě nikdo nezná a nikdo se za mě nezaručí. On se mě zastane, řekne, že se zaručí a skutečně, konečně se můžu pohnout a kráčím s nimi k domu.
Vcházím do velké haly, proti mě stoupá do patra velké schodiště a vpravo i vlevo jsou velké prostory. Pak si všímám toho, že jsem v celém domě sama. Všichni zmizeli.
Mám zvláštní pocit úzkosti, ale jsem zvědavá a vystupuji do patra. Vcházím do úzké chodby, kde je část stropu na zemi a chodby lemují po obou stranách spousty dveří. Jedny zkouším a otvírám je. Podle chodby by tam měl být malý úzký a ošuntělý pokoj. Ale není. Za dveřmi se přede mnou otevírá nádherný obrovský pokoj, jaký jsem viděla zatím je ve filmu. Užaslá se otáčím zpět do chodby a otvírám protější dveře. Tam je velká kuchyň s plnou ledničkou a spíží. Za dalšímu dveřmi je velký bazén s prosklenou stěnou do zahrady.
Dny a týdny procházím domem. Za každými otevřenými dveřmi nacházím vše, nač jen dokážu pomyslet. Kromě lidí.....
Občas jsem ráda sama. Užívám si, hýčkám se a stále nevycházím z údivu, co se za dveřmi objevuje.
Do vědomí mi pronikají pravidla tohoto domu a já začínám chápat. Nemůžeš ho opustit, ale splní ti každé přání, stačí jen pomyslet. Netýká se to jen věcí, může ti nabídnout i lidi. Má to však zádrhel. Žádaná osoba musí být v domě a ty ji musíš znát jménem. A já neznala jménem ani jednoho......