Jsem člověk skrz naskrz lenivý. Úplně nejlepší trávení volného času pro mě znamená být doma, v teple, ve vodorovné poloze se zavřenýma očima, kolem sebe ticho nebo oblíbenou hudbu v příjemné hlasitosti. A nejhorší - když musím ven, nevím na jak dlouho a nevím jak daleko. Představa, že zas musím přehrabat skříň a najít na sebe něco, v čem nic neškrtí, netáhne ani nepřetéká. Zkrotit vlasy aspoň na pár vteřin než je ovane vzduch a rozežene do všech stran, a nad obličejem mávnout rukou, protože technologii na přijatelný permanentní xicht ještě nikdo nevynalezl.
Podzim je však období, kdy jdu proti své přirozenosti den co den. Dobře - víkend co víkend.
Občas se holt vyskytne akce, kdy stojí za to opustit pelíšek a vyvětrat faldy. Jednou z nich je setkávání s lidmi v Brně nad pletením a kávou.
V listopadu to vyšlo na 12.11. a sešly jsme se opět ve Spolku na Orlí. Už celkem tradice. Bylo nás hodně, taky se hodně pletlo a hodně mluvilo. Jedlo i pilo, ukazovalo, zkoušelo, vyměňovalo, předvádělo i vzdychalo. Jedlo se jídlo, pila se káva a čaj, zkoušely se vzorky, vyměňovaly klubka a návleky, předváděly se hotové věci a pak se nad nimi vzdychalo.
A co jsem nedělala? No přece nefotila!
Žádné komentáře:
Okomentovat