Návod Strokkur návrhářky Ysoldy Teague. Jako přízi jsem si zvolila Soft Donegal. Nikdy jsem z takovou přízí nepracovala, ale hrozně jsem se těšila. Podle různých pletařek se tvrdá, nepoddajná příze plná trávy po vyprání promění jako kouzlem na hebkou jemnou přízi.
Obyčejně, když pletu z jiné příze, než je v návodu /což vlastně dělám vždycky), hledám metráž na 100 g, abych mohla příze zhruba srovnat, hlavně kvůli výběru jehlic. Zkušební vzorek nikdy nedělám.
Tentokrát jsem to ale zkusila. Upletla jsem si zkušební vzorek jehlicemi 4,5 a měla jsem pocit, že by to i šlo. Po vyprání se skutečně dostavil avízovaný efekt. Ale! Vždycky jsem byla zvyklá, že pletu pevně, dost utahuju a pletenina je hladká a kompaktní. Zkušební vzorek nebyl. Příze byla relativně tenká s občasnými chuchvalci, které se trochu zaplstily do sebe. Ale míň než jsem předpokládala. Proto jsem zvolila menší jehlice a větší velikost.
Pletlo se mi celkem dobře, těšila jsem se na vyplétané sedlo, které bylo hlavním důvodem, proč jsem si vybrala tento návod. Hrozně moc bych se chtěla naučit vyplétané vzory a tento rozsah mi pro začátek připadal únosný. Vyplétání je na celém svetru jen na 22 řadách.
Soustředila jsem se tedy jen na to sedlo. Jsem pletařka/utahovač, s těmito vzory mám trvalý problém. Ale podařilo se mi udržet myšlenku a pletla jsem maximálně volně. Chvílemi i dost...
Celé jsem to dopletla, sešila a těšila se na vyprání. Jak se to zaplstí, trochu srazí a stane se z toho lehká kompaktní pletenina.
Už při vypínání se mi zdálo, že to asi nebude ono. K zaplstění došlo minimálně, svetr je dost velký a ke sražení velikosti nedošlo.
Jsem trochu zklamaná, moje představy to rozhodně nenaplnilo. Rozhodně to bylo však bylo procvičení vyplétání.
Rozhodně se ale nevzdává, možná to zkusím ještě jednou nebo i něco jiného. Je to technika, před kterou mám obrovský respekt a moc bych se j chtěla naučit. Což znamená překonat sama sebe, soustředit se na neutahování a pečlivě sledovat napětí příze. Je to výzva!
Žádné komentáře:
Okomentovat