sen

Snažím se usnout. Nejde to. Vedle mně z každé strany kňourá mimino. Vlevo holčička jen pofňukává, vpravo chlapeček urputně řve a snaží se upoutat pozornost. Jsem vyčerpaná a zoufale potřebuji spát. Beru si chlapečka, pokládám si ho na břicho a bříškem k břichu se začíná zklidňovat a s pravidelným oddechováním usíná. Zavírám oči a zvolna upadám do spánku. Procitám se zvláštním pocitem. Nevím, co se děje. Děti stále klidně oddechují, ale něco je jinak. Chlapeček na mém břichu těžkne a těžkne, zvětšuje se, až mám pocit, že mně celou zalehne. Hůř a hůř se mi pod tíhou daří zvedat hrudník a dýchat. Dusím se. Cítím palčivou bolest v levém tříslu. Hlavou mi bleskne - na které straně je slepé střevo?!?! Soustředím se na tlak na mém hrudníku a spíš jen v hlavě si říkám, Ivánku, co se to děje? V hlavě mi rezonuje odpověď: já nejsem Ivánek, jsem Ivan! Nerozumím... Než však ztratím vědomí, sykne mi ještě do ucha: nemělassss lézzzt do té vířivky!