resumé 2013

Původně měl být blog pro mě takový deníček, seznam, prostě přehled o tom, kdy, pro koho a proč jsem něco začala dělat (kde a jak to skončilo), kde a kdy jsem někde byla, kde a co mě zaujalo. Mít možnost vrátit se k tomu, poučit se, pokračovat (jakým háčkem jsem to dělala tu věcičku před měsíci odloženou?) nebo taky přehodnotit.

Neměla jsem potřebu tohle všechno sdílet, spíš se za to trochu stydím - za restíky, neúspěchy, střelené myšlenky....
Že jsem schopná štrykovat při poslechu Sabatonu, Avantasii, Clawfinger, Nightwish a Salamandry, při tom klikat na hry na facebooku, odpovídat dětem na dotazy a reagovat na manželovy výlevy při sledování zpráv (fakt nemám tušení, jak to v téhle zemi může fungovat a jsem si jistá, že slušný a poctivý politik neexistuje - a ano u kandidáta na politika o tom ještě můžeme polemizovat)....

Neumím vyjádřit své myšlenky (a že jich v hlavě běhá - bodejť, tolik místa tam mají), nemám vkus, jsem bordelář, nesnáším žehlení a na mytí nádobí (nemaje myčku) zneužívám děti. Ráda se s nimi podělím o věšení i sbírání prádla a přebírání ponožek. Někdy mě sžírají výčitky svědomí, co jsem to za matku?!?!. Ale pak ta hrdost a pýcha, když synek přijede z privátu a nabídne, že uvaří oběd, protože se chce podělit o nový recept. A mladší, že umyje nádobí (neutře - to už by bylo příliš) .... ach ..... zřejmě ovoce...

Taky jsem kulturní barbar (yarn along je pro mě bobřík odvahy - čtu všechno, páté přes deváté, prezentuju jen prolustrované.... uvidíme, co nová výzva - to je teda VÝZVA!), divadlo vídám jen z venku, když jedu busem do a z práce. Jo, muziku jsem si letos dopřála...koncert Tarji Turnuren a Masters Of Rock...i když mě dělá dost dobře i muzika v soukromí do ouška....

A co mi blog přinesl?

• nová poznání - lidí a jejich šikovnosti, technik a materiálů, názorů, míst...,
• že když něco dělám jinak, nemusí to být nezbytně špatně,
• zjištění, že všechny s něčím zápasíme, něco více či méně úspěšně překonáváme (často i samy sebe),
• že když tu věcičku nedoháčkuju, není to selhání ani tragédie, ale JEN nedodělaná věcička,
  (nedávné zjištění, že rozečtenou knížku NEMUSÍM dočíst, mi úplně převrátilo svět!),
• že kvanta nasyslené (slovo z jedné skupiny na FB) příze je sice úchylka, ale celkem častá (v té skupině velmi častá), takže aspiruje na čestné místo v tolerancích normy,
• nové rozhledy - ohledně kultury, bydlení, žití...

a to nej nej nej - neočekávaná...úžasná přátelství - některá virtuální, některá reálná (trochu troufalé, ale když to táák moc hřeje).

A kdo mě na té cestě blogem prvním rokem provází?
Anička - moje první pravidelná čtenářka,
Petra a Milena - holky, které znám z facebooku, dík za jejich přátelství,
Anička - sluníčko, maximálně pozitivní blog, vždycky něco krásného a úžasného,
Karolina - zdá se mi na podobné vlně a přitom je zřejmě ve věku mých dětí (trochu se děsím, jestli já nejsem infantilní),
Barbora Veselić - a to je pachatel! původce všeho, že jsem se po letech vrátila k ručním pracím (v mezičase jsem si trošku studovala....) a že jsem se pustila i do blogu,
Peťka - krásné fotky, hřejivé vzpomínkami na blízké,
Lenka - druhá strana mé první (a zatím jediné) výměny, díky Leni,
ajka - tak tyhle fotopříběhy a fotonávody nemají chybu, a schopnost všude komentovat a podporovat je úžasná
Oranžérka - je pro mě překvapení, že mě sleduje taková šikulka (se kasám, rantl tepláků až pod bradou...),
Eva Gizela - nádherné výšivky, naprosto mimo moje chápání...,
Radullin blog - další šikulka, tady mě vždycky trkne ta kytička na úvodní straně, vždycky vyvolá úsměv. svého času jsem ji dostala od tetičky, moc se mi líbila, krásně mi rostla, radost dělala, až jednou - začala odcházet, až odešla úplně. hrozně mě to mrzelo, květináč letěl... a jednou jsem se tetičce přiznala, jaká já jsem to pěstitelka... a ona se hrozně smála... Radulla určitě ví proč,
verpa - momentálně mě uchvátil návod na ponožky, rukavice jsem už zdolala...že by další výzva?,
daglarka - nová, čerstvá, ještě neokoukaná osůbka, díky za přízeň,
korálky dnů - nejčerstvější návštěvnice, jejím blogem se kochám už dlouho (jako mnoha jinými), ale upozornila jsem komentíkem až v posledních dnech,
viera4 a Ewitschka - holky bez blogu, ale i těm patří můj velký dík (kdo by nebyl rád za "obdivovatele").

A kde se kochám já? Zrovna se omlouvám všem, které nezmíním - jsem hrozný špion a kochám se všude možně...i nemožně. Úmyslně vynechávám blogy cizojazyčné (což je pochopitelné), ale i tam je tolik zajímavého, krásného a inspirativního....
Takže našejazyčné:
Tak samozřejmě výše zmíněné (snad Vás holky sleduju všechny, kdyby ne - tak do mě!), taky děkuju Oldwomen za slova skládaná za sebe v úžasném pořadí a nutící mě u čtení i přemýšlet (nejen hltat), Mileně a vlněným sestrám (Helči a Katce) za možnost šáhnout si na luxusní příze, Petře za to, že člověk může zkusit všechno (důležité zjištění), Lucii za super čtení a prozření, že dokonalost se nenosí a chaos je součástí života. A taky anunk - blog, který jsem našla nedávno, už ani nevím jak (brouzdáním po netu přece!). Zaujaly mě hlavně recyklace starých věcí, ale taky mě poňoukl k přemýšlení. Tenhle blog je pro mě dost vysoký level, ale rozhodně přínosný a možná zlepší a pozvedne můj rozhled... nebo taky ne a já se budu jen planě kochat a vzdychat nad neuvěřitelným talentem a odvahou bloggerek.

Díky, díky Vám všem, že občas nahlídnete, zanecháte stopu (zatím vždy pozitivní) a dovolíte mi těšit se z Vašich úspěchů, radostí i starostí...je to úžasně lidské. Jsem introvert líznutý extrovertem (už se perou!), lidi někdy můžu, někdy nemusím, ale tady, i když je blog svým způsobem jenom o mě a pro mě, mám pocit, že někam patřím, jsem něčeho součástí a to přesně v takové míře, která mi vyhovuje.

PS: a taky dík Martině, mojí Martině, mé dlouholeté kamarádce, která nebloguje, nekutí a jen občas mrkne. Dík za to, že jsi.