Svého času, v dobách, kdy se ještě dalo lidem pohlédnout do tváře, jsem se zúčastnila workshopu o ekologickém praní a úklidu domácnosti. Připadala jsem si tam nepatřičně, nejsem žádný ekolog, i když si to o mě pár lidí myslí... kolegové v práci, když svačinu vytahuju z pytlíku od mouky nebo prodavačka, která mi ochotně navážila pomazánku do vlastní krabičky (v době před "tím").
Každopádně na workshopu se nás sešlo šest žen a dvě školitelky. První jsme se měly představit a říct něco o sobě a vztahu k ekologickému praní. Překvapilo mě, jaké různé důvody tam jednotlivé ženy přivedly. Někdo měl fakt starost o přírodu, někdo proto, že je to in, někdo pro to, že to dělá kámoška a je to fajn.... Ani jedno není moje parketa. Já jsem tam šla, protože jsem skrz naskrz líný člověk. Jak to jde k sobě? No, člověk je nevyzpytatelná osoba a zákoutí lidské (rozuměj ženské) mysli jsou tajemná. Logických důvodů netřeba.
Vlastně to u mě začalo už dávno, v dobách, kdy začal přitvrzovat zákon o odpadech a o třídění. Můj rozum nebyl schopen pojmout tajemství rozdělování do konkrétně barevných popelnic. Zvládla jsem ještě papír, základní plast a směsný odpad, ale pak přišly tetrapaky, kartony, plasty s nálepkou, bez nálepky, s vrškem a bez vršku, myté i nemyté, kartonové obaly od vajec a ruličky z toaleťáku, mikroteny s dost mikro a málo mikro....ne, tohle už bylo příliš. Zatracuju všechny, kteří to dokázali vymyslet a obdivuju všechny, kteří se v tom dokáží orientovat.
Já jsem tedy zaujala svůj (vcelku oblíbený) alibistický postoj, že když to nedokážu dělat dobře, nebudu to dělat vůbec. Což znamená - netřídit. To mi ale zas nezdálo, základní tříděné a dokonce i sklo a olej jsem zvládla, tak proč takovou dovednost opouštět. Zvolila jsem jinou taktiku.
Když neumíš poznat, který plast, v jakém stavu a kam - nepořizuj ho!
Tak jsem začala minimalizovat množství plastů přinášených domů. Dalo se zvládnout u mikropytlíků na ovoce, zeleninu, pečivo, pak teda vlastní krabička na pomazánku, kupování velkých balení apod.
Je to ale pořád málo, v plastu jsou zabalené jogurty, mléko, těstoviny, oplatky i bonbóny, tuhle jsem chtěla žampiony a ty měli ve třech obchodech, ale vždycky ve vaničce. Peru v gelu a ten je jen v plastové flašce (logicky), aviváž (která není nezbytná nebo je zbytná nebo čeština..... a dvojí negace), šampony, sprcháče, čistidla....
Takže na to jdu od lesa.
Jako první, jsem si začala kupovat tuhý šampon, je nebalený nebo v papíře. Na střídačku mám i obyčejný, ale přece jen.... Nepoužívám sprchový gel, ale tuhé mýdlo. To úplně nebyla moje volba, ale když se k vám dostane čtyřicet kostek mýdla ještě z devadesátek, tak je přece nevyhodím. Krom toho, jsou úplně jiná než ta dnešní....No a letos jsem si zašla koupit prací gel stáčený do vlastní nádoby. Mělo to sice drobný zádrhel, ale byl relativně úspěšně zvládnut. Jsem vlastně nezmínila, že balené vody už téměř nekupujeme (jen když organizujeme nějaká setkání). Já jsem doma našla jednu petku 1,5 l, jednu 0,5 l a jednu 0,3 l. Ty první dně používáme opakovaně na cestovní pití.... takže jsem si byla koupit 3 dl stáčeného pracího gelu na barevné prádlo......na zkoušku.
No a pak jsem narazila na workshop v místním bezobaláči. Přišlo mi to, že i to by mohla být správná cesta....když bude schůdná.... Evidentně moje důvody byly zcela jiné než u ostatních účastnic. Ale při letmém zamyšlení mě napadlo, že důvody nebudou to nejdůležitější.
První, co mě zarazilo, byla informace, že to co bude chybět na chemii v pracím prostředku, to bude třeba nahradit prací. To my lenivci slyšíme neradi. Už, už jsem si myslela, že tímto směrem mé kroky zřejmě nepovedou. Ale pokud by to mělo představovat jen to, že si prádlo dopředu namočím (což jsem léta nedělala), tak otočit kohoutkem by snad nemusel být problém.
Uvidíme....
Žádné komentáře:
Okomentovat