Do Prahy jsme dorazily před půl devátou, vyzkoušely metro (to u nás nemáme), popojely jednu stanici a z metra vystoupaly přímo na Václavské náměstí. Počasí nebylo nic moc, pod mrakem a pošmourno, ale nepršelo a ani velká zima nebyla. Na náměstí bylo poloprázdno, stánkaři se připravovali k otevření vánočních stánků, pár turistů fotilo Václava. Malá neteř měla oči navrch hlavy, Jejím favoritem je Karel IV., ale i Václavova socha na ni zapůsobila.
Pomalu jsme scházeli dolů od muzea, prohlížely si fasády domů (které na mě v pošmourném ránu působily spíš zašle než oslnivě) a plánovaly program dne (taky jsme hledaly WC za cenu, která by nás nezruinovala). Potom jsme po Národní třídě dorazily až k Národnímu divadlu a přes most jsme přešly Vltavu. Měly jsme namířeno na Petřín, protože holky chtěly na rozhlednu. I přes velkou nechuť jsme to se sestrou absolvovaly ještě jednou (už jsme tam jednou byly - před osmi lety).
Takže cesta lanovkou, těch 299 schodů, smrt v očích, ale malé sestry byly nadšeny.
Zpět jsme šly pěšky po Vlašské směrem k Pražskému hradu. Vyšlo nám to a podařilo se nám trefit střídání stráží ve 13 hodin. Neteřina touha spatřit chrám sv. Víta ale naplněna nebyla. Fronta, táhnoucí se napříč náměstím, nebrala konce a náš čas byl omezen jízdenkami na vlak. Byla z toho dost nešťastná.
Pak jsme sešly po Zámeckých schodech, okoukly kostel sv. Mikuláše (zvenku), prošly jsme Karlův most (na mě až moc husto), pokochaly se sochou Karla IV. a šly hledat místo, kde by se dalo najíst.
Po nakrmení divé zvěře už jsme se vydaly na Staroměstské náměstí, kde jsme chtěly vidět rozsvěcování vánočního stromku. Bohužel, samotné bliknutí jsme minuly. Ale i tak, strom byl krásný a holky byly nadšené.Párkrát jsme to prošly, poslechly německé koledy (hm, co všechno patří k českým vánocům?!?!), protlačily se ostatními turisty a skočily se ještě podívat na orloj. Pak už jsme se pomalu šinuly směrem k nádraží.
Ještě jednou jsme prošly Václavské náměstí, které po tmě a za svitu vánočního osvětlení vypadalo úplně jinak. Občas jsme odbočily do některé pasáže, kde to vypadalo úplně jinak než venku. V pasáži Lucerna jsme viděly koně visícího hlavou dolů, s Václavem na břiše. Největší pozornost si zasloužil jazyk koně. Neptejte se proč.
A plny dojmů jsme opět nastoupily do Zlínského expresu a po kolejích noční tmou si to šinuly domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat