sen

Mám problém.
Potřebuji se s někým poradit a proto pozvu tři své přátele, aby mi poradili.
Máme se sejít v nějaké restauraci, ale při příchodu zjišťuji, že mí přátelé si také pozvali své přátele.
Usedáme u velkého stolu v počtu cca 20 lidí.
Přichází číšník a my si objednáváme.
Začne se diskutovat a někdo určuje, že budeme mluvit postupně a začíná má sousedka po levé straně. Diskuze samozřejmě pokračuje směrem doleva, ode mě pryč.
Přichází číšník, roznáší objednané nápoje, na mě se nedostává. Připomínám mu svoji objednávku - kafe a vodu.
Zároveň při nastalém narušení koloběhu příspěvků se hlásím o slovo. Jsem přehlušena, že nejsem na řadě.
Po dvou hodinách přichází číšník a ptá se, jestli je všechno v pořádku. Není. Stále jsem nedostala svoje kafe.
Po další hodině se konečně dostávám na řadu. U stolu sedí slabá čtvrtina lidí, toho pouze jedna osoba, kterou jsem pozvala já a kafe stále nikde.
Vstanu, ujmu se slova a shrnuji situaci: po třech hodinách mnou zorganizovaného setkání jsem se nedostala ke slovu, můj problém už není s kým řešit a číšník mě ignoruje. Jsem znechucená. Situací, kdy se cítím ublížená a přitom mi nikdo neubližuje. Sama sebou, že nejsem schopná se prosadit. Loučím se a odcházím. Někdo mě upozorňuje, že mám něco vzadu ve vlasech. Jsou to plastové sichrajsky zachycené ve zbytcích vlasů. Prosvítající kůže je krásně růžová, ale zdeformovaná jakoby poštípaná od včel. Je mi do breku a prchám. Míjím pult, za kterým stojí číšník a volá na mě, jestli mám zaplaceno....

Poznámka: Nevím, jaký problém jsem chtěla řešit. Z pozvaných přátel znám jen jednoho a to jen povrchně. Prostředí mi známé je, ale nikdy jsem tam osobní problémy neřešila. Ani svoje, ani cizí...