...

Běžím lesem.
Je podzim.
Pod nohama šustí barevné listí.
Při každém kroku se kolem rozstříkne barevná šmouha.
Noha zavadí o větev schovanou v listí. Ladný pohyb běžící postavy se zasekne.
Zachvátí mě panika.
Jakoby mi otekl jazyk a strnula čelist.
Pocit úzkosti prostupuje hrdlem.
Zužuje se, svírá a nedostává se mi vzduchu.
Jakoby přímo na plíce šáhla studená ruka.
Zavírám oči a padám....
Podvědomě sebou škubnu v marné snaze vybalancovat pád.
Otvírám oči.
Všude je tma. Vedle mě pravidelně oddechuje partner a závěsem prosvítá světlo.
Sen.
Byl to jenom sen.
Jsem dokonale vzhůru.
Potřebuju projít bytem a ujistit se, že všechno je v pořádku. Zaštítím si to potřebou tekutin a jdu si napustit trochu vody.
Uléhám. Pocit úzkosti pomalu ustupuje, ale mrazivý dotek na prsou taje mnohem pomaleji.....