KYTIČKOVÁ VÝMĚNA - pro Tebe

Občas při pročítání blogů a komentářů, sonduju komentátorky (ať mi prominou), jestli náhodou nemají zajímavý blog. A ony některé opravdu mají. A tak jsem jednou narazila i na komentář bloggerky Věrky a její pozvánku na kytičkovou výměnu. No, zkusila jsem, přestože mám trochu  obavy, jestli zadané téma zvládnu. Tak daleko se svou zručností ještě nejsem.
Ale byla jsem moc hezky přijata, tak to zkusím.
Zároveň jsem se zamyslela nad tím, jak to s kytkama vlastně mám. Nemůžu říct, že je nedostávám. To bych nebyla spravedlivá. Pokud si mohu vybrat, raději dostávám kytky v květináči. Těším se z nich mnohem dýl. Jednou jsem dostala okrasný jehličnan a z toho jsem se radovala zhruba sedm let, než musel ustoupit nějakým výkopovým pracem. Ale na druhou stranu - slýchávala jsem občas jemné upozornění, že zrovna TEN stromek jsem dostala od něj (manžela)... :D.
Živých květin je mi vždycky líto, jak je zahradník utrhne, jsou odsouzeny k záhubě. Přesto mi pugét z růží ke dvacátému výročí svatby udělal krásně na duši.

Zadání bylo tedy stanoveno, losy rozhodly o tom kdo komu a kam.

Jako první jsem použila už starší nápad. Občas mě totiž něco napadne a ... pak to zapadne. Takhle akce se zrovna trefila mezi "napadne - zapadne".
Úmysl: jehelníček na ruku jako mají profesionální švadleny s použitím plíšku z reflexního náramku na kolo. Parádní nápad, dny a týdny hýčkaný a vylepšovaný, v mysli se potulovaly různé způsoby, jak s tím nápadem naložit, kde co sešít, jakou látku použít, jak tam dostat ten plíšek...
Plíšek... největší zádrhel, prošít se to nedá, hrany jsou ostré, pořád se roluje....
Výsledek: první pokus letěl, nevím, proč všude cpu tu nejsilnější výztuhu - špatný nápad. Druhý pokus lepší, ale stále nedosahuje mých představ. Věřím a doufám, že nová majitelka ocení alespoň nápad a snahu (manžela rozhodně potěšil můj urputný výraz s jazykem v koutku...)
         


A občas mi nápad proletí hlavou aniž by po sobě zanechal stopu. Občas nějaký lapím. A tento druhý byl prostě jen lapen. A když jsem se dozvěděla, že moje... (dárkyně jsem já... takže... obdarovaná... obdarovankyně?!?... to asi nee, přítel na telefonu... to už vůbec ne!) přítelkyně na kytičkové vlně má malou holčičku, bylo jasné. Tam to třeba ocení. Moje pětiletá neteř ocenila a objednala si pro sebe i sestru v konkrétních barvách a počtech.

magnetky

Musím přiznat, že si občas říkám - "praktik rozporný". Přesně to vystihuje moje pocity. Moc se mi líbí vesnické styly nebo romantické nebo severské..., ale praktik ve mě se kroutí, sténá a trpí. Budeš to oprašovat? Budeš kolem toho chodit? Bude ti to pasovat k tomu, co už máš? Nebude! A máš na to vůbec? A romantická dušička se krčí a krčí a pod náporem argumentů (praktik nezná slitování) zaleze do kouta. V obou dárcích je proto spojení praktičnosti a snad i trochu krásna.

 

A jako poslední součást krabičky byl rukou psaný dopis. Ani ve snu mě nenapadlo, že to nebude "levou zadní"! Ono to totiž nejde napsat v konceptu, pak sem tam použít "delete" nebo "insert", zarovnání doleva, doprava, do bloku..., přepsat, přesunout, upravit myšlenku, vyladit, vyleštit... NELZE.

Ale k vlastnoručně vyrobené věcičce, ve které je přece kus vlastní myšlenky, srdce a nápad patří zase jen a jedině vlastnoručně psaný dopis.

 

PS: já při psaní dopisu vzpomínala na dopisy, které mi před třiceti lety psala mamka na tábory.... moje děti už takové dopisy mít nebudou a nebudou mít možnost je po letech vzít do ruky a zažít znovu stejné pocity, jako při jejich prvním čtení...

 

PPS: dnes, po týdenní dovolené mimo už vím, že dárek dorazil ke svému cíli a smím publikovat předpřipravený příspěvek s jeho tvořením.