cestovní taška podle Lisa Lam

Můj první pokus o ušití tašky. Ne, že by se mi zrovna tahle líbila nejvíc, ale momentálně by se hodila na cestu do Zadaru.
Zakoupila jsem knížku. Pro začátek potřebuju pevné, jasné a srozumitelné instrukce. Knížka je udělaná dobře, polopatisticky vysvětlené postupy, fotografie, prostě velmi dobře pro tápající duše.
A nebyli bychom to my, neustále pochybující, abychom nějaký ten zádrhel nenašli. Vnitřní taška, vnější taška, popruhy, zapínání... to by ještě šlo....ale ty výztuhy a výplně...to je pro nás laiky noční můra.
Vybrala jsem model. Cestovní taška. Látku koupím nebo vyhrabu ze zásob? Něco koupím, něco ze zásob, něco nažehlovacího jsem použila už při prvním šití, tak to nějak zkombinujem.
Spony, zapínání, ucha...
Pak jsem pár dní stříhala, měřila, stříhala (něco navíc, něco chybí), žehlila a odstraňovala lepidlo z výztuhy z žehličky, taky jsem něco přišila, abych to následně vypárala, ale stále jsem se zuby nehty držela vize....dovolená s vlastnoručně vyrobenou kabelou!
Pak šití, zvládla jsem vnitřní zapínací kapsičku, všila zip a spojila hlavní vnější díly. Ovšem pokus připojit dno byl marný. Začala jsem zmatit - zlomila se mi jehla, o kovový konec zipu vnitřní zapínací kapsičky. Druhá se zlomila o špendlík (už vím, proč babička všecko stehovala), třetí zřejmě ze zoufalství.....
V této fázi jsem si chtě nechtě musela dát pauzu.

Na FB u Marinek jsem si nechala poradit, jak zvládnout rohy. Minulá zkušenost mě trochu rozhodila a potřebovala jsem to rozdýchat a trochu povzbudit.

Na modelu se mi nelíbilo umístění úchytů na popruhy. Já jsem si je umístila jinam, abych následně zjistila, proč autorka zvolila právě to místo, které zvolila. Mé popruhy jsou sice hezčí, ale méně funkční. Taška zavěšená přes rameno je nevyvážená a trochu rotuje....

Nápad s koženkovými uchy, který se mi uhnízdil v hlavě vzal za své při zjištění, že požadovaný rozměr v požadované barvě momentálně není. V galanteriích, které jsem obcházela kvůli posuvné sponě na šrák, měli ucha jen bambusová, korálková...prostě nevhodná pro moji "vizi".

Vysněných uch i uší jsem se musela vzdát a vymyslela jsem si svoji verzi, abych opět porušila veškerá zjištění z krizového vývoje.
Ucha jsem vytvořila ze stejně širokého pruhu látky jako šrák, délka - kam to šlo. Vzhledem k tomu, že jsem čtvrtou a poslední (kromě riflové) jehlu zlomila při vyrábění dárku v rámci kytičkové výměny, jsem byla poněkud zoufalá, jestli ten duel: já versus taška neskončí mojí prohrou. Ale představa, že ten nedodělek budu muset někam uklidit, nejlépe z mého dohledu, vyburcovala mou představivost a já si uvědomila, že mám vlastně poklad! No, poklad... po své babičce, švadleně, jsem podědila starý šicí stroj s dřevěným stolíkem s dvěma šuplíčkama.... a přesně tam byl ten poklad.

Ono je jich tam víc, ale ty jsou spíš citové - magnet na sbírání špendlíků mezi spárami dřevěné "dlážky", křídy, náprstky, modlitba psaná babičkou na kousek papíru, průkazka ROH...tak tyhle blbůstky mi vhání slzy do očí.

No, ale co tam vlastně bylo - to jsou jehly do šicího stroje. Dlouhé, krátké, silné, tenké, krásně roztříděné a popsané...jen si vybrat. A tak vzhůru na zdolání uch/uší.

A tady máme teda momentální stav, schází ručně (dle instrukcí) přišít podšívku, ale to už před odjezdem nestihnu. A asi ani nechci, potřebuju získat odstup...pojede se mnou na druhou dovolenou...



 

vyhodnocení: smekám přede všemi, kteří dokáží takové věci tvořit. Já jsem netrpělivá, nepřesná, lajdák. Škody jsem moc nenadělala - zbyly mi nějaké ustřižené díly navíc, pět zlomených jehel, nervy po kýblech. A na druhou stranu by neškodilo číst pozorně instrukce, volit správné nitě (aspoň barvu - to v mých možnostech je), trochu dbát na detaily. Rovné šití musím zkusit pod vlivem...za střízliva to nedám. Každopádně si připadám jako účastník maratonu, který doběhl na posledním místě.... Ale nevzdal to.

 

PS: k vložení ještě nedodělku mě poňoukla Ajka, jinak by to bylo až po dovolené...