už se těšííím

Občas... někdy i častěji mi hlavou proletí nápad. Někdy jen proletí, někdy se zdrží. To abych ho mohla uchopit, přemýšlet, promýšlet, nadchnout se....a vzdát to.
To se mi stává často.
Někdy nápad projde etapami až k fázi realizace. Ale ani tak není vyhráno. Ještě to může uvíznout na nedostatku času, potřeb, odvahy....

Často své nápady domýšlím do nejmenších podrobností, promýšlím krok za krokem, nashromáždím potřebnosti, úplně vidím, jak v které fázi má má vize vypadat...

Jenže ten, kdo rozděluje vlastnosti a dovednosti člověka je asi šelma podšitá. Sice mi dal do vínku občas i dobrý nápad, pečlivé plánování, ale pak si zřejmě zalaškoval.
Zapomněl (nebo to možná udělal schválně) na šikovnost rukou, jemnou motoriku, preciznost při práci a dotažení detailů.
A tak může nápad dopadnout třeba tak:

jedno malé tričko, vlizelín, látka

   

pokus o aplikaci

výsledek (má asi jen tisíc pět set nedostatků)

detail (prostě nechápu, proč si nevymyslím pro začátek třeba rovné švy)

Ale že se těším, je snad patrné....

doplnění:
sraz
kdy: 1.3.2014 10-16
kde: Brno, Tři ocásky (pokus o jejich logo)
pro koho: kdo chce
s sebou: klubíčko, háček, jehlice apod.

něco jiného....

...než rukavice.
Ty jedu pořád a pořád, až mi jde hlava dokola. Ale minule jsem začala něco jiného.
Tak tahle vlna....  ...takový výrobek.... 

a táááák to neteřince sluší (zveřejněno se souhlasem maminky)

nešlo odolat, jsem ulítlá na berušky - tady

   no a kytka......

       

YARN ALONG 5

knížka: Sipriot Pierre: Ludvík XVII. - půjčená (mám ji rozečtenou už z loňska, jsem ostuda)

vlna: Lumio, barva 00035, Schachenmayr original (Reflects light in the dar!)

projekt: nějaká čepka pro neteř, prostě růžová

S pomocí, podporou a hlavně přítomností mých dětí tajemství obrázku s odkazem odhaleno.

YARN ALONG 4

Knížku jsem začala číst už minulé pondělí. A přestože momentálně místo čtení pletu nebo háčkuju, čtu celkem rychle. Knížku jsem si koupila pod stromeček na základě "šťastného blogu".
Možná je to trošku zlomyslné, ale cítím se mnohem, mnohem líp, když vím, že spousta věcí, kterýma se běžně trápím, jsou vlastně normální. To je táááákova úleva....
Doporučuji všem s pochybnostmi....

knížka: Barbora Šťastná:  Šťastná kniha (knížka je původně modrá, fotila se svlečená)

vlna: Drops Fabel

projekt: furt rukavice

Háčkované čtverečky v záplavě rukavic nepřibývají....

Dnešní pošta....vůbec nevadí, že nevím, kdy na to budu mít čas.... v regálku se to neztratí

ráno

Přicházím k přechodu pro chodce. Je 5:34, provoz vcelku slabý, nikde nikdo, občas projede auto. Zmáčknu si tlačítko. Mrkne na mě: "Čekejte". Jo, jo, já počkám. Stojím připravená na krají chodníku a upřeně sleduji červeného panáčka naproti. Svítí dlouho, spěchám. Ale na toho zeleného čekám trpělivě.
K protější straně přechodu přijíždí cyklista. Přibrzdí, rozhlédne se a jede. No jo, pro něj stojící červený panáček neplatí. Není přece chodec!
Před mým vnitřním zrakem se objeví scénka - jedu autem, řídím, blížím se k přechodu, nikde nikdo, jedu pomalu a hup! Cyklista. Hup, šup a už ho mám na kapotě. Se zlomyslným úsměvem sledují přes čelní sklo jeho překvapený výraz, výraz překvapení a zrady. Vybavím si jeden starý klip Pink a pustím stěrače. Nebyl to CHODEC.
Přichází chodec, kousek za cyklistou. I on se letmo rozhlédne a přejde. On JE chodec! Něco je špatně. Že by se od včera změnila pravidla? Nebo na zeleného panáčka není nikdo normální zvědavý? Jsem špatně já?
Než se doberu výsledku, blikne zelený. Má hezky našlápnuto - následuji ho.
Pokud někdo nestihl předehru - dement stojící u přechodu u prázdné silnice, čekající..., pak má šanci na dementa poskakujícího přes přechod. Tento týden už několikátá repríza, ale stále stejně zábavná, víme-li, že diváci se mohou ve vteřině vyměnit a závěr je nepředvídatelný.
A tak pro nové i stávající diváky, jako třeba sloup pouliční lampy, elektrické dráty, trnka ve dvoře....
Hra má ještě svoje "aneb" - dement poskakující přes přechod aneb nesmíš šlápnout na bílý pruh! Nejsem fobik, co se týče barvy, čar nebo pruhů. Pouze fobik z lesklých, mrazíkem projiskřených povrchů pod nohama. Páč pak bychom operativně mohli střihnout něco jako "sice na zelenou, ale rychle letící" nebo taky drobnou parodii na "válející se kameny" bez hudby, pouze v tichu zimního rána....