duben

divný měsíc.... od začátku až do konce

Hned na velikonoce jsem chytla nějakého divného bacila, co potřeboval pár dní na vystěhování. Musela jsem si vzít volno, protože velikonoční svátky na to nestačily. Dokonce jsem navštívila lékaře a zatímco mé nachlazení vyléčil klid na lůžku a kapky na kašel, manželovy stejné příznaky potřebovaly ATB (jiný lékař).

A pak babička. Čekali jsme to, ale stejně.... jsem moc ráda, že jsem ji v nemocnici ještě stihla a že tam nebyla dlouho. Nemůžu říct, že bych cítila žal, jsem smutná, někdy i dost, ale když ono to žití už bylo tak moc těžké... Babi jsem ráda za Tebe, že už nemusíš všechny ty neduhy, otravnosti, omezení a bolesti snášet a už jsi s dědou a jste na sebe kousavě laskaví a laskavě kousaví a můžete být zase spolu. A taky dík, že jsi s náma byla tak dlouho. Alespoň za mě - dostala jsem od tebe přesně tolik času, abych si uvědomila, že to není o mě, o mém smutku nebo ztrátě.... ale o Tobě.

fotky

Občas fotím. Někdy foťákem, někdy mobilem a teď posledně i aparátem, který by (kdyby měl SIM kartu) mohl být telefonem chytrým. Pro nás má funkci tabletu.
Z jediného foťáku však umím fotky dostat do počítače a pak na blog......
Se zbytkem potřebuji pomoct....

24.3.2018 Luhačovice v 7 ráno

Mercedes ve Vaňkovce, záblesk dětství - měli jsme podobný

OC Futurum

fotka z kurzu pletení ponožek

a ještě jedna i s mým projektem

17.4.2018 u Luhačovické přehrady, která je na katastru městyse Pozlovice...

zátoka tamtéž

a ještě jedna...

20.4.2018 v Praze...

 

 

pasáž českého designu... najít v Praze místo bez lidí je dost těžké....

 

 

  

 

 

 

 

 

 

březen 2018

Na svetru z minulého měsíce chybí légy. Klasika, dodělávky trvají 2x déle než celý projekt.
S ponožkama je to stejné, zatímco jsou za pár dnů hotové, zapošití se neuvěřitelně táhne. Ale přece jen, můžu představit únorové (hotové začátkem února a zapošité začátkem března) i březnové a dokonce dubnové ponožky (včetně zapošití).

únor 2018

březen 2018

duben 2018

K březnovým ponožkám musím podotknou, že jsou tvořené na workshopu s  jednou začínající designerkou - PipaYarns (petii). Původně jsem byla zvědavá na ostatní pletařky (ale byly jsme jen dvě) a klubíčko, která Pipa barví. Nemyslela jsem si, že se naučím něco zásadního a nového. Ale moc jsem se mýlila a kurz mi přinesl "tipy, triky, cukrbliky". Umím nové vzorky, typ paty i špičky, spočítat si přesně oka na perfektně sedící ponožku. Nelituju ani náhodou, jen - času bylo málo (a to jsem si myslela, že pět hodin je dost) a nestihly jsme ponožku od špičky... 

únor 2018

Ninni - zapínací svetr s krajkou na zádech. Moc se mi líbil a dokonce jsem měla i představu, z čeho a v jakých barvách. Na štíhlé, mladé modelce vypadal luxusně a tak jsem nahodila. Měla jsem spoustu pochybností o velikost, zvolené přízi i jehlicích (svetr je dle návodu pletený na jehlicích č. 3,75, příze doporučuje 2,5-3, ale já dost utahuju, tak snad....). Krajkový vzorek pletu po řadách jednu za druhou, pečlivě značím odpletené, kontroluju počet očí ve vzorku. A v duši cítím zvláštní poklid. Příze hladce klouže po jemně cinkajících jehlicích,  měkce hladí po prstech a pod rukama pomalu ale jistě narůstá měkká pletenina. Zvláštně mi připomíná teplé mléko s medem a máslem, které nám dělávala babička nebo mamka při nachlazení. Takové teplé, měkké pohlazení medu v rozdrásaném krku.
Momentálně v této fázi:

A taky ještě vzpomenu lednové úspěchy. Výstavu v Uherském Brodě jsem už jednou zmiňovala. A pak jsem si chtěla koupit dvě knížky. Jednu z dalekého světa, kde jsem se musela vymáčknout v cizím jazyce a úspěchem pro mě bylo už jen to, že jsem to dokázala.
Takže tamtadá.... moje lednové úlovky:

leden 2018

Zapojila jsem se do KALu na raverly na pletení ponožek. Mají být jen hladce, což při rozmanitosti vzorovacích přízí a barevných kombinací nebude problém.
Na ponožky mám spousty a spousty příze na "skladě", akorát jsem se nedokázala rozhoupat. Tak jsem za takové nakopnutí celkem ráda.
První ponožky jsem si představovala jednobarevné. Ne, že bych takové ještě nepletla (dělala jsem pro manžela i pro oba syny), ale chtěla bych pro sebe takové nějaké ne střelené...
Tak jsem si koupila u VLNAPu SPORTIVO FINE v barvě zeleného jabka. Akorát jsem neodolala a výsledkem je......

A taky jsem pletla svetr. 2x. A 2x jsem vypárala už hotový. Na obrázku na modelce vypadal tak suprovně, ale vždycky když držím na jehlicích tu mamutí velikost (SPRÁVNOU velikost!), tak prostě zatáhnu a jedu....

A jako poslední - rozhodla jsem se, že skončím s gameskou. Zásoby se hnuly, ne sice nějak radikálně, ale přece jen správným směrem.

A abych úplně nezakrněla, dávám si závazek, že za letošní rok upletu dvanáct párů ponožek. Sobě. A to ani nebudu muset kupovat novou přízi.....