kecka zpod komonca

úterý 14. října 2014

YARN ALONG 12

knížka:

Klimecká Vladimíra: Druhý život Marýny G.
tip odsud

vlna: asi Sněhurka

projekt: možná síťovka, jako dítě jsem chodila do obchodu se síťovkou, co se dala složit do takové kulaté kapsičky, která pak tvořila dno tašky.....ale obávám se, že mám tlustou přízi.....

pátek 10. října 2014

.. nejen pro lišku
Vyrostla jsem na dědině, kde pletla, háčkovala a šila skoro každá ženská. Byla to běžné záležitost, využívaly se dostupné materiály, kupovaly a půjčovaly se střihy (vkus), okoukávaly modely v televizi v časopisech.....
Není to tak dávno....
Jedna babička byla švadlena (pamatuju si, jak vstávala a chodila se dívat hlasatelkám v televizi na detaily límečku pod okrajem obrazovky), druhá babička pletla a háčkovala. Mamka trochu šila a dost dobře plete a háčkuje.
Já byla dlouho imunní. Mamčina snaha se dlouho míjela účinkem. První svetr jsem si upletla tak v sedmnácti a sedmkrát ho předělávala (pak jsem ale na bigbítech perlila v super vytahaném dlouhém svetru).
Dalším stupněm byly děti. Pak svetry pro další příbuzné. Tetě, strýčkovi, manželovi, sestřence, bráchovi, ségře.... Brala jsem to jako koníček, příležitost zaměstnat ruce u televize a někoho zahřát třeba svetrem s koníkem nebo copánkama.
Nikdy mi to nepřipadalo výjimečné.
Až když jsem se setkala se skupinkou pletařek a háčkařek, které vnímají čas věnovaný ruční práci jinak. Ve svých výtvorech vidí nejen svůj čas, ale i kreativitu, nápad.... know how...

Yarndale je ovšem ještě jiný level, mnohem vyšší.
Akce mimo moje chápání.
Nejen počtem předvádějících, ale i počtem diváků.
Prostoupila celým městem.
Výzdobou, historickým patrovým autobusem....
Spousty lidí s podobnými zájmy a neuvěřitelným nadšením na jednom místě.
Přírodní materiály, úžasné barvy, nádherné výrobky.
Ocenění ruční práce.
Knížky, časopisy, návody....
Jehlice, háčky a všelijaké pomůcky a vychytávky....
Tkaní, česání, pletení, plstění, háčkování.....a určitě jsem ještě na něco zapomněla....

Původně jsem si myslela, že byla hloupost, koupit si vstupenky na oba dva dny. Ale nebyla. Přestože nejsem extra nadšenec (navíc s jazykovou bariérou), co se musí všude zastavit na dlouho dobu, za jeden den to obejít nešlo.
Každý stánek byl něčím zajímavý.
Na všechno se dalo šáhnout.
Obdivovat měkkost, hebkost, barvy...
Zastavit se a sledovat šikovnost přadleny. Točící se kolovrátek má až hypnotické účinky...
Pozorovat zrození různobarevného česance podle výběru malé holčičky...
Kochat se pletenými šátky, svetry, ponožkami...
Obdivovat modely přímo na obsluze stánků....
Patchworková mapa města....
Vzrušení při hledání loni poslaných trojúhelníků i letošní mandaly...
Setkání s Lucy....

a co jsem si přivezla?

bolavé nožičky....

tašku.....

přadeno....

a poznání. Že ruční práce jsou hodny obdivu, že nadšení je nakažlivé, že podlehnout okamžitému nápadu se může vyplatit a kdo nic nezkusí, nic nemá ani nezažije.