po vánocích...

 Tak letošní... teda loňské vánoce byly pro mě nej! V tom pozitivním slova smyslu. Kluci přijeli ze škol a oba strávili doma spoustu času. Na to, že v tom loňském roce byli doma jen třikrát, jsem měla dušičku v péří. Ani pravidelné hádky mezi otcem a nejstarším synem nebyly tak fatální (pro mě) jako obvykle. Těmhle dvěma to prostě neladí...

Předsváteční čas byl trochu ve stresu, protože příjezdy synů z vzdáleného a ještě vzdálenějšího západu (když žijete pár kilometrů od hranic se Slovenskem, je většina domoviny na západ..) byla zkomplikovaná omezením veřejné dopravy. Ale všechno naštěstí klaplo a na Štědrý den ráno jsme je měli oba doma v postýlkách...

Další stresík (opět jen pro mě) byl stromek. To je každoroční boj, páč tuhle věc zajišťuje hlava rodiny, dlouho mlží a pak na poslední chvíli s něčím vyrukuje. Několik let jsme měli stromek v kontejneru. To jsem byla v klidu, měla jsem své jisté, tvar stromku a jeho roztahující se větve jsem si mohla denně kontrolovat na dvoře. Pak dva roky byly poněkud napjaté, když večer před nebo ráno na štědrý den vyrukoval s nějakým stromkem, který koupil od hajného nebo z neprodaných stromků od svého známého. Pak jsme měli znovu stromek v kontejneru, ale ten nám nevydržel ani do další sezóny. Měl chudák přeseknutý hlavní kořen a odmítl se aklimatizovat. 

Zato letos (opět - teda loni) to byla premiéra. Ještě den před dnem D se nic nedělo. Jako vůbec nic. Ani náznak! Až navečer nesměle nadhodil, jestli bych se s ním nešla podívat na něco do sklepa. Z postranních úmyslů jsem ho, po skoro třiceti letech, rozhodně nepodezřívala. Nic jsem nedomýšlela, jen jsem opatrně vyčkávala, co se z toho vyvrbí. V zadní komoře měl uložený stromek. Malý, cca metr dvacet, krásně rostená jedlička vypadal moc krásně. Než jsem si všimla nějaké modré ozdoby....

My totiž jedeme na vlně recyklace! Můj muž v práci parkuje za firmou u kontejnerů (mají tam parkoviště) a tam, poslední den, když odjížděl z práce, se u jednoho kontejneru krčil opuštěný, smutný, odstrojený stromeček, kterým si ve firmě navozovali atmosféru vánoc. Přes sváteční volno by tam stromek stejně uchnul a tak ho odstrojili a vyhodili...

... a tak jsme ho adoptovali.... Mému muži spadl kámen ze srdce, zachránil stromeček z kontejneru, vánoce doma a ještě ho žena pochválila....

Na Štědrý den tedy bylo všechno komplet - stromek i děti byli doma. Za mě dobrý.

Kluci nazdobili stromek, já upekla vánočku, pak jsme zdobili perníky, dělali blbosti, koukali na pohádky, pošťuchovali se (jo, ty děti mám dospělé), uklízeli, obalili a osmažili rybu (polévku dostáváme) a úplně v pohodě zasedli o půl sedmé k večeři... V naprosté pohodě a klidu, přestože pod stromkem nebylo skoro nic, žádné překvapení, dárky jsme měli opravdu jen po vzájemné konzultaci (výhoda dospěláckých vánoc a vlastně i té divné doby). Ale i tak byli všichni spokojení.

A drobná ukázka, jak se zdobí perníky...

no, lepší, než předloňské (2019) linecké....