divný měsíc.... od začátku až do konce
Hned na velikonoce jsem chytla nějakého divného bacila, co potřeboval pár dní na vystěhování. Musela jsem si vzít volno, protože velikonoční svátky na to nestačily. Dokonce jsem navštívila lékaře a zatímco mé nachlazení vyléčil klid na lůžku a kapky na kašel, manželovy stejné příznaky potřebovaly ATB (jiný lékař).
A pak babička. Čekali jsme to, ale stejně.... jsem moc ráda, že jsem ji v nemocnici ještě stihla a že tam nebyla dlouho. Nemůžu říct, že bych cítila žal, jsem smutná, někdy i dost, ale když ono to žití už bylo tak moc těžké... Babi jsem ráda za Tebe, že už nemusíš všechny ty neduhy, otravnosti, omezení a bolesti snášet a už jsi s dědou a jste na sebe kousavě laskaví a laskavě kousaví a můžete být zase spolu. A taky dík, že jsi s náma byla tak dlouho. Alespoň za mě - dostala jsem od tebe přesně tolik času, abych si uvědomila, že to není o mě, o mém smutku nebo ztrátě.... ale o Tobě.
Žádné komentáře:
Okomentovat