pokus o ušití šatů 1/2

Nemyslím, že jsem začátečník.
Nemyslím, že jsem odborník.
Jsem něco mezi, snad jen blíž k tomu začátečníkovi. Plus velká dávka zmatkaře s levýma rukama (ač pravák... což bude asi ten zádrhel).
Pokud někdo řekne, že je to něco, co nemůže nikdo zkazit - ať se na mě s důvěrou obrátí, dokážu mu opak.
I v případě postupu krok za krokem včetně názorných obrázků, ukázek, dobře míněných rad mi zpod rukou vyleze něco úplně jiného než je očekáváno. Často se mi stane, že i při největší snaze dodržet postup, v závěru zřejmě polevím v soustředění a šotek improvizátotr zaúřaduje a celý výsledek se stočí úplně jinam. A taky asi nejsem moc punťa na detaily (skromnost stranou - ne asi, ale určitě nejsem).
Takže k šatům.
Letos se mi v diáři objevily dvě svatby. Bylo by vhodné, výhodné i zdůvodnitelné pořídit si něco na sebe. S nekonfekční postavou se mi do nákupu moc nechtělo a tak jsem se trochu nesměle (znajíc své schopnosti i neschopnosti) rozhodla, že si šaty ušiju. Představu bych měla, látku jsem si koupila s odbornou pomocí kamarádky. Vše vypadalo nadějně.
Než.....



Nu, pro začátečníky (ač se za něj úplně nepovažuji) doporučuji vybrat nějakou nezáludnou látku (na štítku tato vlastnost asi napsaná nebude ...). To znamená, že by neměla být pružná, jemná, kluzká, neměla by se moc třepit.....
Moje látka BYLA záludná. Je pružná, kluzká, jemná.
Dala jsem si závazek, že tentokrát nepodcením přípravu. Při mé nedůslednosti silný kalibr. Zakázala jsem si své časté a až zoufalé - to nějak dopadne a udělala maximu, abych měla věci pod kontrolou. A myslela jsem, že mám!
Šila jsem bez střihu (ó ty nadutče!) podle jiných šatů. Změřila, přenesla na papír a rozpárala staré povlečení na zkušební model. Přenesla střih na látku a zkoušela. Upravila, rozstříhala, sešila, zkusila a tak ještě několikrát. Zkušební model jsem měla ve třech vyhotoveních a až ten třetí po úpravách vypadal uspokojivě (výborně nee, na jedničky nehraju).
Zakoupenou látku jsem vyprala, usušila, vyžehlila a pak až nábožně do ní střihla. Nastříhané díly jsem sešpendlila, nastehovala (já jsem stehovala!!!) a sešila. Vyzkoušela. Špatně. Nemám overlock, takže klasickým cikcakem. Stehy, přestože vyzkoušené na odstřižku vypadaly jinak.
Mám to lety i nespočtem pokusů osvědčené, ale vždycky se nechám lapit vidinou vlastnoručně vyrobené věci. Ač dokážu vymyslet všechny možné i nemožné katastrofické scénáře jakýchkoliv situací, vždy se objeví něco, co by mě ani nenapadla. Bez ohledu na jakkoliv důkladnou přípravu.
Poučení:
- doporučuji zkušební model z látky, která se vlastnostmi alespoň trochu podobá té finální (nedala jsem na radu kamarádky)
- předvídat nepředvídatelné (v tomto případě zkušené švadleny ví, nemusí předvídat)
- zkušební stehy na odstřižku jsou v pořádku, za to bych se měla pochválit, ale příště i pořádně potáhnou za šev, jak se bude chovat, když bude držet větší váhu látky a taky (a to jsem hrubě podcenila) jak se steh při námaze zachová. Nejde jen o steh, ale taky o narušení látky jehlou, kterou jsem měla ve stroji naprosto nevhodnou. V látce zůstaly ošklivé dírky, splýváním namáhaný šev odhalil celou řadu dírek (na předním dílu celkem fuj) a celé to vypadalo škaredě. A co hůř, takový šev nejde bez poškození látky vypárat. Než mi to docvaklo (nepřestávám děkovat svým rodičům za dlouhé vedení ;)), "vypárala" jsem si tak dva cm látky při opakovaných opravách.
V těchto chvílích nastupuje frustrace, o přípravu o to větší (jsem si jistá, že bez přípravy bych to zvrzala stejně, jen za míň času).
Dva dny před první svatbou jsem to vzdala a zašátrala ve skříni po čemkoliv vhodném, do čeho se vlezu.
..............
Fotodokumentace není a nebude! Za neúspěchy se stydím a urputně je tajím.