Včera, krátce po půl jedenácté uléhám. Ignoruju hluk v kuchyni, usínám po dlouhém lopotném dni, před sebou brzké vstávání s vidinou..... Rozlétnou se dveře ložnice a má polovička haleká: Ten chleba je málo slaný, dobrý, ale málo slaný. Já, už poněkud mimo, se zmůžu akorát na : Co? Hlava prázdná, o čem mluví? jaký chleba? Můj chleba? ten chleba, kvůli kterému jsem ráno vstávala ve čtyři? Kváskový? Ten, co jsem ho večer vytáhla z trouby? Ten chleba, jehož křupavou kůrčičku patky jsem měla před sebou jako pohlazení na ranní vstávání?
A kde je skrojek?!?!?!
Zbytečné. Mlaskání za zády mé polovičky a nadutá líčka mého skoro dvoumetrového děťátka nedávaly žádnou naději..... na ranní zakrojení a patku čerstvého kváskového chleba.
Děkujeme http://bududub.blogspot.cz/ za kvásek.
Zatím žije.
A ještě zpátky k sobotě:
Bohužel žádná fotodokumentace, bránice, ručky, háčky, jehlice, dokonce i herdule - všichni jsme si to užili. Účast byla hojná, jen aby nám ocásky do budoucna ještě stačily....
Přibyla sem tam nějaká nová tvář, sem tam i ty... ne staré...prostě známé se objevily.
Úžasně strávený čas, nové informace i impulzy, byť v podobě kávového cupcake přímo z ocáskovic dílny.
Vážně na tebe nezbyl ani kousek?? Jak dobře to znám:-))))
OdpovědětVymazatPříští víkend jedu domů, asi si kromě 2 várek sušenek (které jak postupuje semestr začínají obsahovat víc čokolády a oříšků) ještě chleba, už teď se mi sbíhají sliny.
OdpovědětVymazatÚplně rodinu chápu, čerstvý je nejlepší a co kdyby ráno nebyl, že:D
Séžrali, celej plech a ještě teplýho séžrali... celkem ti to závidím. To se u nás už dlouho nestalo. Robátka jsou fuč, syndrom prázdného hnízda je už sice za námi, ale minimální pečící dávky prostě víc zmenšit nejdou.
OdpovědětVymazat