Přesto mé srdíčko zatoužilo po nové kuchyni. A jak píšu, touží už celé dva roky...minimálně. Ale, jak většina z nás ví, priority často určuje úplně něco jiného než touha v srdci. Ale nemůžu říct, že by mě to trápilo. Měla jsem spousty času na přemýšlení, hledání inspirace, brouzdání po netu.....
A také jsem musela překonat jednu velkou překážku (malé pomíjím) - manželův názor, že novou kuchyň nepotřebuju.
A letos na jaře přišel den D, kdy jsem mohla jednomu šikovnému truhláři sdělit své představy. Dokonce je ani nemusel moc korigovat, technicky byly mé návrhy a nápady reálné. Nakreslili jsme si obrázek a celou akci rozdělili do čtyř etap. Důvod etapování viz předchozí odstaveček. Manželův odpor se změnil v tichý nesouhlas.
Proto jsem taky první etapu vymyslela jako aperitiv. Neohrozí fungování kuchyně, ale může navnadit, ukázat, jak hezké by to mohlo být....
původně horní skříňky - upravené a zasunuté pod prodloužený okenní parapet |
včera vyklizeno - wow tolik místa.... |

Kuchyňka je maličká a proto mojí volbou byla bílá barva (původní byla/je nějaká tmavá, snad ořech), hladká dvířka, nenápadné úchytky. Obklad i pracovní deska (olše) zůstane. Kuchyň totiž navazuje na obývací pokoj, kde je olše spousta....
Detaily budou doladěny až ve IV. etapě, takže se budem chvilku kochat novými 12-ti šuplíky ještě bez soklu.
a troška gazdování na dvoře.................
Hello from Beirut - Lebanon :)
OdpovědětVymazathank you for your visit!
Happy to discover your blog!
Kisses
Angie