Návrat k šití......

Svého času jsem šila. Svého času jsem hodně pletla. Děti byly malé, nebránily se a nosily to, co jim maminka oblékla. Oboustranná manšestrová bundička, k tomu gatě se šrákama, k tomu upletený svetřík... Tepláčky s náprsenkou, kalhoty ze starých nenošených riflí, pytlíčky na papučky a tělocvik....a víc věcí si nevybavím. A těch svetříků! Tmavěmodrá bordura s vlnkama do bílého, svetřík s chobotnicí, modré a červené proužky, copánkové vzory..... Pak taky svetry pro okolí, hlavně pro rodinu. Kdysi jsem to počítala a u padesáti jsem to vzdala. Velké, malé, jednobarevné, vícebarevné, copánkové, dírkaté, vyplétané obrázky, texty....

Šití jsem opustila současně s odchodem mého zánovního šicího stroje do věčných lovišť. Nebyla to tragédie, na vietnamských tržnicích se dala pořídit spousta věcí s poločasem rozpadu nižším, než byla rychlost růstu našich ratolestí. Občasné vysprávky zvládly babičky a tak potřeba tvorby šitých věcí bledla a bledla, až zbledla úplně.

Začátkem letošního roku jsem se v nějaké slabé chvilce obdarovala novým šicím strojem s nadějí, že s jeho přítomností v domácnosti se nejenže objeví jeho naprosto nezbytná potřeba, ale také v sobě objevím velmi, ale skutečně velmi dobře skrytý talent k ručním pracem.




Potřeba se skutečně vyskytla, talent se ještě někde toulá... A co že to bylo tak nutné ušít, pominu-li zkušební šití?


tato věc potřebuje nějaký obleček, aby mohla občas z domu

Bohužel jsem nebyla schopná zdokumentovat postup, čímž smekám před všemi, kteří to dokáží. Připravila jsem si střih prostě jen tak, že jsem tu "věc" obkreslila na papír. Jenže pak jsem zjistila, že zásobník se dá sundat (je překvapivé, že my matky takové základní věci nevíme) a tak jsem mohla zmenšovat a zmenšovat.

Jako základní látku jsem použila černou riflovinu (maskáčovinu požadované pevnosti a vzoru jsem nesehnala), dovnitř nějaké domácí zásoby v zelené barvě. Na látku dovnitř jsem ještě nažehlila tuhý vlizelín, který mi doporučila paní prodavačka a zpevnila tak celý výrobek. Nějakým záhadným způsobem jsem přišila zip. Nedávno jsem někde četla, že šití zipsu není žádný velký problém, ale pro mně je to noční můra už od sedmé třídy, kdy jsme šily zip ve škole v předmětu ručních prací. Tudíž všití zipsu mezi  dvě látky povazuju za velký úspěch.
Na šrák (ne a ne si vybavit správné spisovné slovo) jsem použila klasický popruh v černé barvě připevněný pomocí kovových kroužků a karabin. Šrák se dá celý oddělat a případně použít pomocí karabin přímo na zbraň.

A takto vypadá konečný výrobek. Nebylo mi dovoleno ozdobit kytičkama ani srdíčkama, takže jen strohý černý futrál na air-soft zbraň pro mého "teen - man".