Nosím brýle. Už od dětství. Je sice fakt, že v pubertě jsem tomu moc nedala, nicméně po dětech nějaká ta dioptrie přibyla a brýle se staly nezbytnou součástí mého obličeje. Ano, kdysi jsem uvažovala i o kontaktních čočkách, ale vzhledem k dalším očním vadám to dříve nebylo možné a taky mě děsila představa dávat si něco do oka. První bariéra byla překonána, druhá nikoliv. A tak čas od času musím řešit koupi nových brýlí. Za posledních dvacet let prošly obroučky i brýlová skla velkým vývojem a to nejen z technologického hlediska, ale i módního. Je super, že nemusím nosit "popelníky", ale mám možnost odlehčených skel a obrouček je nepřeberný výběr...
Ale..., no, jedno "ale" tu pro mně přece jenom je. A to je nákup. Při svých šesti dioptriíích vidím bez brýlí....slušně řečeno - nic. Takže pokud si na nos nasadím byť krásné obroučky s obyčelným sklem, ze zrcadla na mě kouká rozmazaná šmouha nebo pubertální vyrážka na mé pokožce (pubertální vyrážka je stejně nesmyslný termín jako mateřská dovolená. nezmizely to ani po čtyřicítce!). Musím tedy spoléhat na názor prodejce nebo na svůj doprovod. A protože máme každý jiný vkus nebo nevkus, a hlavně - my sami sebe vidíme jinak, může se pak člověk divit, až si nasadí hotové brýle.
A jak nakupujete brýle Vy?
Kecko, já nakupuji brýle s čočkami. Kupuji si ty jednorázové, které jsou nejtenší. Taky jsme měla ten blok a on je na místě, že něco cizího do oka. Takže nasazování čočky trvalo i hodinu. Teď jsem s tím smířená a je to rychleji. Čočky nosím minimálně, takže mi ta krabička, o nevím, kolika párech vydrží na roky. Opravdu vybírat brýle do té doby bylo nic moc a to já mám asi 3,5 dioptrie, takže si umím představit, jak to máš těžké.
OdpovědětVymazatMůj postup je tento: v optice si vyberu několikery brýle, chvíli nad nimi bádám (barva, tvar, extravagance?!?!), pak dlouho předlouho eliminuju nejnevhodnější a teprve potom začnu zkoušet. Nakonec přijde optik, sáhne někam do vitríny, vytáhne brýle, na které bych ani nepomyslela a řekne: Tyhle budou nejlepší. A opravdu jsou.
VymazatNa to se ovšem člověk musí dobře vdát. Ten optik je totiž můj muž :-)
(Když se zákazník nevidí v zrcadle, personál by mu měl nabídnout, že ho vyfotografuje a pustit mu fotografie na monitoru.)